Plna odhodlání! Aneb když se kunsthistorik rozhodne psát blog.

Asi je na čase, aby k tomu konečně jednou došlo a nezůstalo jen u planých řečí! Po třech letech (neuvěřitelně to letí), co jsem si splnila jeden ze svých snů – realizaci vlastních webových stránek, na kterých bych mohla důstojně prezentovat svou šperkařskou tvorbu, přistupuji k dalšímu kroku – psaní blogu!

Myšlenka mít na webových stránkách taky blog, se zrodila hned na počátku, ale s realizací už to bylo horší. Jsem typ člověka, který nešetří sebekritikou a proto nerada pouštím do světa něco, o čem nejsem stoprocentně přesvědčena. A přesně tak je to i se psaním.

Celý svůj život se psaním bojuji. Je to disciplína, ve které se necítím úplně dobře a u které mám pocit, že mi nikdy nešla a nejde dodnes. Přesto jdu nějakým záhadným způsobem psanému projevu spíše naproti, než abych se mu vyhýbala. Jedním ze zlomových okamžiků bylo mé studium teorie dějin umění nejprve na Karlově Univerzitě a posléze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, které bylo na psaní textů vyloženě založené. Asi Vás napadne, proč se někdo, koho psaní spíše děsí, než baví, na takový obor vůbec hlásil. Odpověď je celkem prostá – bavilo mě se o umění učit, číst odborné publikace, chodit na přednášky erudovaných kapacit v tomto oboru….ale už bohužel ne tolik o tom všem psát. Hledala jsem odpověď na otázku proč. Kromě již zmíněné domněnky, že mi psaní prostě a jednoduše nejde a nahání mi spíš hrůzu, jsem přišla také na to, že psát příliš odborné texty opírající se o historická fakta, je pro mě příliš svazující. Měla jsem pocit, že v této oblasti nemůžu být dostatečně kreativní, jelikož musíte neustále respektovat fakta a jste tak vlastně vypravěčem příběhu zasazeného do historie, kterou nemůžete svévolně měnit.

Psaní odborných článků mi tak vždy trvalo věčnost, jelikož jsem musela hlídat, zda si nějak nepřikresluji historické události a také proto, že mi vždy všechno, co jsem napsala, připadalo špatné. A s tímhle vědomím mi přišlo psaní blogu takřka nereálné. Rozhodla jsem se ale, zkusit tomu čelit a pojmout to i jako službu oboru, který jsem vystudovala.

Tento blog bude pojednávat samozřejmě o šperku, avšak s různými přesahy i mimo tento obor, které ho nějakým způsobem ovlivňují. V českých dějinách umění je totiž šperk značně opomíjeným tématem. Z kunsthistoriků se mu nevěnuje téměř nikdo a už z toho důvodu cítím potřebu to alespoň částečně napravit. Nečekejte ale prosím nijak zvlášť odborné příspěvky a už vůbec ne psané odborným jazykem. Chci psát blog s lehkostí, především pro svou zábavu a informovat čas od času o zajímavostech z oblasti šperku, jelikož na prvním místě pro mě i nadále zůstává má vlastní šperkařská tvorba.